Negiho rady? Nenalejt se v play-off a tvořit odkaz dalším generacím. S Fábou jsou černým koněm!
Po roční přestávce způsobené několikrát přetrženou achilovkou je Negi zpátky. Zdravotní důvody mu neumožní znovu zabojovat o nejvyšší příčky ve dvouhře, výzvu v podobě čtyřhry s Fábou ale přijal. Dva roky zpátky to ale stačilo pouze na deváté místo, i přesto se nyní sami označují za černého koně turnaje. To a další životní moudra Negiho si přečtěte v rozhovoru!
Petr Dejnožka
Do nohejbalového kolotoče se vracíš po roční pauze způsobené vážným zraněním. Tak jaký tvůj odhad - kolik míčů dokážeš uhrát než ti achillovka zase praskne?
To vůbec netuším. Určitě víc jak deset, ale asi méně než sto. Zároveň ám ale Fábu, který je zvyklý situaci okamžitě řešit za mě (směje se).
Teď vážně, pamatuješ i slavnější roky, kdy se ti povedlo dokráčet ve dvouhře až do bojů o medaile. Už to je minulost? Co byl tvůj klíč k úspěchu?
To jsme byli ještě relativně zdraví a měli ambice vyhrát za jakoukoliv cenu. S Hanzem jsme chtěli vyhrát nejužitečnější dvojici turnaje, ale jelikož on jen hulil trávu, tak to nešlo. Ale jen obstojně, to se zase musí nechat. Tak jsme se kousli a snažili se vyhrávat turnaje. Věřili jsme si na tripl, jelikož jsme měli docela formu, ale zároveň nás zničilo teplo a dlouhé pauzy. Další klíč byl se nenalejt v play-off. Každý ročník turnaje je ale super, pořadatelství je kvalitní.
Ve čtyřhře tvé jméno svítí na poháru pro vítěze hned dvakrát po boku běhavého Hanze. Dokáže ti Fába sekundovat podobně obstojně? Nebo má nějaké nedostatky?
Hanz byl běhavý, spolu jsme toho na hřišti zažili hodně, takže jsme o sobě věděli a nemuseli si nic říkat. S Fábou o sobě víme v hospodě a v soukromém životě velice často, je jako bratr od jiné matky, takže vím, co od něj čekat. Jediný nedostatek bych našel asi ten, že když exuje vodky, je to špatně pro všechny (směje se).
Jak probíhalo jednání s Fábou? Ten se vloni ukázal velmi obstojně s Mellisem starší a na stole mohlo být pokračování této spolupráce…
Normálně jsem zvedl telefon, probrali jsme to u něj v kanceláři na terase při třech taškách frisec a plácli jsme si. S Mellisem to nebyl on. Tím bych to ukončil.
Los vám přiřknul skupinu plnou nohejbalových legend. Jak vidíš vaše šance na dobré umístění ve skupině?
My jsme legendy sami o sobě, my jsme šlechta, nemáme soupeře. Hlavně si myslí, že když za to vezmeme oba, tak jsme nejužitečnější dvojice. Škoda, že nemáte čepovaný frisco, protože to jste neviděli, co by se dělo. Jsme černý kůň turnaje, tak bacha!
K jakému soupeři cítíš největší respekt? Je tam několik dobrých smečařů nebo třeba Dejna s Myšákem…
Nejvíce se bojím policejního zásahu od Matěje, aby zastrašil soupeře..
Zároveň tě čeká první turnaj, když máš potomstvo. Cítíš určitý závazek se ukázat před svým prvorozeným synem?
Ano, můj syn musí vědět, že jsem do toho dal maximum a nevzdal jsem to. Tvoříme odkaz dalším generacím!
