Od podavače až pro bronz. Bylo načase, aby medaili vyhrál i druhý Málek, hlásí Maty
Je to jeden z hlavních příběhů celé historie akce NOHEJBAL CUP. Je to ukázka toho, proč vlastně tento turnaj vznikl a proč letos oslaví již patnáctileté výročí. Matyáš Málek se k nám jako mladší bratr jednoho z účastníků-zakladatelů "připletl" již v prvních ročnících. Tehdy ale stěží uměl kopnout do balonu a byl zneužíván k nošení zakopnutých míčů. Vytrval, nevzdal se. Výsledek? Vloni, dvanáct let poté, poprvé získal bronzovou medaili a zapsal se nesmazatelně do historie celého turnaje. A rozhodně nemá v plánu končit.
Redakce
Ty jsi dlouholetý člen našeho turnaje. Začínal jsi jako podavač míčů, jak na tyto časy vzpomínáš? Máš nějaký konkrétní zážitek?
Pár let už to je, co moje kariéra podavače skončila, ale rád vzpomínám i na tyto časy. V té době to byla pro mne velká zodpovědnost být hlavní podavačem, ale postupem času to bylo spíš za trest. Ono, když běžíte po desáté k Festuňku za pouhých 15 minut, tak si uvědomíte, že to taková zábava není. Zážitků mám mnoho, ale jeden je asi hlavní. A to, když jsem měl dostat dort za tu celou dřinu, ale nejmenovaná skupina ho stihla sníst dříve, než se ke mně vůbec dostal.
Poté jsi ve velmi útlém věku začal i hrát, schytával jsi jeden příděl za druhým. Vyrůstal jsi s námi a vše vyvrcholilo ziskem bronzové medaile na loňském turnaji. To je skoro jak z filmu, že?
Na začátky nevzpomínám moc dobře. Prohrávat každý zápas skoro bez bodu je dost demotivující. Párkát jsem odcházel i v slzách, ale nikdy jsem to nevzdal. Pár let mi to dalo a začal jsem se rovnat s hráči, kterým jsem dřív nedal ani bod. A loňský rok byl zlomový. Na medaili jsem čekal pěknou řádku let a byl to jako splněný sen. Na ten zápas budu vzpomínat do konce života. Protože dát kanára Péšovi a Lukynovi Hrdinovi v boji o medaili je pro mě něco neuvěřitelného.
Tvé začátky byly hodně spojeny s Myšákem, který tě takzvaně nohejbalově odkojil. Jsi rád, že žák už výrazně přerostl (výškově i výsledkově) svého učitele?
Myšák byl pro mne takový nohejbalový táta. Vzal si mne pod křídla a měl tu trpělivost se mnou hrát, i když to nebylo občas lehké. Ono, když vás po třetí za sebou přeskočí míč, tak to musí naštvat i toho největšího kliďase. Na Myšákovu hlášku "malý můžou dvakrát" si vzpomenu snad pokaždé, co zkazím první podání. To jsou vzpomínky, na které se nazapomíná. Jednou se s Myšákem k sobě vrátíme a společně vyhrajeme medailí, čím splatím všechno to trápení.
Těšil tě víc samotný zisk medaile nebo to, že už tvůj bratr nebude jediný Málek, který na turnaji něco dokázal?
Určitě mě víc těší samotný zisk medaile. Bylo načase, aby medaili vyhrál i jiný Málek. Brácha viděl můj raketový růst, tak se radši odstěhoval na Island, protože se bál potupné prohry. Ale věřím tomu, že se za pár let potkáme a uděláme pořádné bratrské finále.
Podporuje tě bratr v turnaji? Jak ohodnotil tvůj získaný bronz?
Brácha mne vždycky podporoval. Vždycky mi říkal nějaké ty rady, jak se zlepšit nebo jak porazit daného soupeře. A jak ohodnotil můj zisk medaile? Přesně jak by to od Kuby asi každý čeka: „Hmmm dobrý, to byli všichni ožralý, že jsi vyhrál?"
Stále ti chci ale připomenout, že on má i několik zlatých medailí. Plánujete s Pavlem další výkonnostní posun?
Jsem si vědom, že Kuba má mnoho zlatých medailí a věřím, že postupem času se tam taky dostaneme. Vyhrát zlato by od nás určitě nikdo nečekal, ale stejné to bylo i minulý rok a jak jsme překvapili. Uvidíme, jak se nám s Pavlem bude dařit, ale určitě plánujeme obhájit alespoň bronz.
Čím to, že se loni podařil takový výsledkový posun? Přece jen získat bronz s týmem, kde není chladnokrevný smečař, to se jen tak nevidí…
Dlouho jsme si hledaly svůj styl hraní. Ze začátku jsme to zkoušeli hrát na smeče, ale moc nám to nevyházelo. Momentálně víme, co chceme hrát a jak nám to vyhovuje. Možná nemáme silné smeče, ale fyzička je na naší straně a to nám v pozdější části turnaje hraje do karet.
Co říkáš na los ve dvouhře i ve čtyřhře? Zejména ve dvojicích je to hodně nevyzpytatelná skupina..
Los skupin není špatný. Dvouhra není moje silná stránka a moc se na ní nesoustředím, ale uvidím a třeba i překvapím. Čtyřhra bude dost těžká, ale nic co by nás mohlo překvapit.
