POZOR! Fantom turnaje prozradil recept: Co by mohlo platit na desetinásobného šampiona?

Juro, baví tě ještě získávat medaile a poháry? Jakou nosnost má tvoje polička, kde jsou vystavené (prosíme o foto)?
Rozhodně ano. Kdo je soutěživý, tak se chce stále posouvat, překonávat rekordy, zjišťovat svoje limity, hranice a zjistit, čeho všeho je schopen dosáhnout. Měl jsem určitý cíl, který se bohužel před dvěma lety nenaplnil, ale takový už je sport. Dnes to nevyjde, zítra už to vyjít může. Nosnost, respektive zaplněnost je už na kritické úrovni, jak můžete vidět na obrázku. Nicméně se zavedením putovního poháru se tato otázka vyřešila alespoň prozatím. Co se týče čtyřhry, tam by mohl být putovní pohár zduplikovaný, aby ho mohli doma mít oba vítězové. Otázka je, jestli je na to rozpočet? (směje se)

V žádném případě. Jdeme dál. Nohejbal hraješ pravidelně od roku 2012, zvyšuje se na turnaji konkurence? Pociťuješ to? Přece jen, v roce 2022 ti Hanz ukradl u gymplu zlatou medaili…
Ano, jsem na to hrdý, že jsem i přes občasné zdravotní komplikace byl schopen vždy turnaj odehrát celý. Konkurence se bezpochyby zvyšuje znatelně každým rokem. Všichni se výrazně zlepšují nebo se objevují nové tváře. Měl jsem velice dlouhou šňůru titulů ve dvouhře a bylo jen otázkou času, než turnaj vyhraje někdo jiný. Nikdo nezůstane na vrcholu věčně. Hanz hrál agresivněji a zasloužil si titul vyhrát. Kdo je hladovější, ten vyhraje a rok předtím jsem ho porazil ve vyřazovací fázi a tak měl zřejmě silnou motivaci a dokonce se mu povedlo otočit finále čtyřhry za bohužel dosti nesportovního chování, které do sportu rozhodně nepatří. Rozhodčí by měl být nestranný nebo alespoň být při smyslech, aby mohl objektivně pískat zápas. Bylo to jedno z nejtěsnějších a fyzicky nejnáročnějších finále, jaké jsem hrál a skončilo pro mě bohužel nešťastně.

Hanz letos na turnaji nebude, koho dalšího se nejvíce obáváš? Chceme jména, buď konkrétní a proč?
S Hanzem jsme se mohli utkat i loni, ale Péša měl na celou věc jiný názor a měl to bohužel ke svému nabitému harmonogramu a "příjemnému počasí" velice těžké, aby se probojoval dál. Letos také nezměříme síly, tak snad příští rok. Zpět k otázce. Já bych to nenazval obáváním se, ale spíše respektem a není to vůči konkrétnímu hráči nebo hráčům, ale vůči všem, kteří se objeví na druhé straně. Pro strach není ve sportu místo.

Ve vaší rodině je jeden vynikající sportovec a pak Vojta. Čím to, že rodiče nevyplýtvali veškeré sportovní geny na něm a většinu si nechali až na mladší variantu z Uhlířovic klanu?
Myslím, že by tato otázka mohla Vojtu z určitého hlediska urazit (směje se). Nicméně děkuji za toto označení. Každý člověk se rodí s určitými předpoklady, talenty a dalšími vlastnostmi, které může uplatnit v určitých oblastech života, jen je musí najít. U mě se to projevilo ve sportu, hlavně v míčových hrách. Každý umí něco, takže odpověď bude v genetické informaci a to je bohužel mimo mé chápání. To je spíš otázka pro Vojtu, jaké geny zdědil on. Ještě bych doplnil, že talent pro sport bych hledal spíš u prarodičů nebo dál (směje se). Každopádně rodiče nás vedli ke sportu, za což jim patří velké díky.

Byl jsi odmalička lepší než tvůj bratr? Letos by s Buďou mohl pomýšlet na vyšší umístění ve čtyřhře, než právě tvoje. Obáváš se toho dne, kdy to nastane?
Lepší v čem? Co se týče nohejbalu, tak tam nemohu soudit, protože jsme ho odmala nehráli, ale hráli jsme spíš hokej za domem nebo fotbal za Sokolovnou. A tam jsme hráli pro radost. Dvojice ve mění každým rokem téměř a málokterá dvojice spolu zůstane x let po sobě, takže bude těžké říct, jak to bude mezi jednotlivými dvojicemi fungovat. Mě hlavně zajímá, jak nám to půjde s Péťou Müllerem. Ostatní dvojice budu řešit v okamžiku, kdy nastoupíme proti nim. Já neřeším otázky vzdálené budoucnosti nebo nějaké obavy, protože ty nikdy nemusejí nastat. Důležitá je přítomnost.

Ve čtyřhře vás čekají, mimo jiných, obhájci titulu a právě v tom zápase se zřejmě ukáže, kdo na tom jak bude. Jakou máte pro dvojice s Peťou na turnaji taktiku? 
Ano, na tento zápas jsem zvědavý a bude to určitě zajímavé. Ostatně, jak ukazují neúprosná čísla a statistiky, tak jsme v roli outsiderů, ale věřím, že naše týmové pojetí nám pomůže se dostat celkově co nejvýše. A zápas jako takový ve skupině nic nemusí znamenat, což se ukázalo vloni, kdy jsem snad vůbec poprvé prohrál zápas v základní skupině jednotlivců, takže výkonnostní křivka se občas mihne směrem dolů. Důležité je postoupit. Každopádně taktika je jasná - vyhrát.

Turnaj není jen o sportovních výkonech, ale i o stmelování kolektivu a konzumaci alkoholických nápojů. Zapracoval jsi i na této sociální stránce?  
Na tuto otázku jsem si vzhledem k mému současnému parťákovi odpověděl už dřív a říkal si, že bych to možná pro tentokrát změnil, ale pivo jako takové moc nepiju. Na Vánoce mi zachutnala ořechovice, ale to není pití, které by se dalo vypít ve stejném množství a v sudech jako pivo (směje se). Řekněme, že s alkoholem nejsme úplně nejlepší kámoši. Sem tam za turnaj jsem si něco dal a když by nebyla chuť ani teď na to pivo, tak to eventuelně může zachránit limonáda.

Ale pozor - s tou ořechovicí je to zajímavá informace! Aby to někteří z tvých protihráčů nepoužili proti tobě. Ale nechci nikoho nabádat… Teď klasická otázka na závěr - co tvůj cíl? Cokoliv jiného než dvě zlaté medaile je, předpokládám, těžký neúspěch…
Cíl je jasný, jít do každého míče naplno a a zahrát ho, jak nejlépe dovedu. Hlavním cílem je opět si sáhnout na trofej alespoň ve dvouhře. Věřím, že máme šanci se poprat minimálně o medaile i ve čtyřhře. Tam ještě musím počkat až na to, jak se nám podaří se sehrát, takže cíle budeme upravovat podle momentální situace. Díky a přeji všem hodně štěstí do turnaje a hlavně, ať to všichni přežijou ve zdraví a obejde se to bez zranění.